Hannover-ing

...aneb jak se nám žije v Hannoveru, potažmo ve Springe

pondělí 31. října 2011

Tam a zase zpátky

Poslední říjnový víkend jsme se vydali do Brna, na kontrolu. Ale především přezout Princeznu na zimu. A na tuto akci se samozřejmě nabalil bohatý kulturní program, jak jinak.

Jirka dostal na pátek volno, abychom nezáviděli Čechům, a rozhodl, že vyrazíme už ve čtvrtek večer. Jirka jezdí přes noc rád - jednak je podle něj na silnicích méně aut, a jednak doufá, že brzo vytuhnu a on bude moct prásknout s Princeznou hlavně na německé dálnici více do koní. Po cestě do Brna jsme odlovili dvě kešky, než jsem konečně uznala, že se po tmě navzdory čelovce dost blbě hledá. Usnula jsem někdy před Lipskem. Kolem druhé ráno jsme si projeli zajímavá pražská zákoutí, páč řidič odmítl poslouchat dobře míněné rady naší paní GPS a něco před čtvrtou ranní jsme zakotvili na Čejči, kde jsme měli u našich zazimované, či spíš zaletněné, zimní pneumatiky a domluvenou výměnu na sobotu.

Po příjezdu jsme překecali topení, aby se rozjelo a zalezli do postele dospat spánkový deficit. Naši se z lázní vrátili před polednem, ale to už jsme se chystali do Klobouček. Moc děkujeme za posezení a pokec u čaje, za pizzu a za podvečerní off-road procházku s dobrodružnými prvky. Nesmíme také zapomenout poděkovat Badíkovi za svědomité a opakované nakrytí našeho Grubína, kluci se holt mají moc rádi.




Večer návrat na Čejč, v sobotu dopoledne přezutí Princezny a po obědě šup do Brna, kde nás večer čekala megažranice v Pohádkové hospůdce s Jirkovou rodinou. V neděli dopoledne jsme pak snad pořešili souseda nad náma, který rekonstruuje byt a podařilo se mu nám tak trochu vytopit dva rohy v koupelně a na chodbě. Před dvanáctou jsme už zase uháněli po tankodromu D1 směrem ku Praze, kde jsem aspoň na chvilku navštívili naši pražskou rodinku.

Dál už to šlo jako po másle, veškeré zácpy na cestě se nám vyhýbaly - buď byly na opačném směru nebo vznikaly až po našem průjezdu, trochu jsme pokeškovali na odpočívadlech, Princezna vrněla, Petra Kvitová vyhrála...75 km před Hannoverem, tma jak v pytli a levá zadní pneumatika se rozhodla spáchat sebevraždu. Jirka konvertoval z "Na dálnici bych kolo nikdy neměnil", já a pes jsme byli vykázáni za svodidla a čelovka byla blahořečena. Na nejbližší pumpě jsme pak dofoukli nové obutí a v pohodě dorazili před desátou do Hannoveru. Byla to jízda.

1 komentář:

  1. Ano, ano. Blahorecim Kaju, ze mi rekl, kde je rezerva a nechal mi v aute vse potrebne (klic na kola, trojuhelnik atd.). Blahorecim strach z rakouskych policistu, co me loni donutil koupit dve vesty. Blahorecim stesti, ktere jsme meli. Pri 160 ustrelit gumu na padrt, nic moc... Ale dobre to dopadlo :o)

    OdpovědětVymazat