Sviňopark

V originále tedy Saupark - to je místo, které máme hnedle za barákem. Dřív tam chodil hannoverský král zalovit si prasata. A aby se mu prasátka nerozutekla, tak si ten kus lesa v Malém Deisteru, bratru 14 km čtverečních, nechal v 19. století pečlivě oplotit. Oplotit je slabé slovo, tři roky se tu stavěla zeď z vápence, dva metry na výšku, má to 60 cm do šířky a celkově je přes 16 km dlouhá, z čehož mají památkáři jistě radost, protože je to nejdelší objekt v Dolním Sasku, který mají na starosti. Zeď vede částečně po kraji lesa, jen na jihu to bere po hřebenu přes les.

Hlavní vchod je u loveckého zámečku, kde se v současnosti nachází muzeum, jak jinak než myslivecké, a taky tam prodávají čerstvou zvěřinu:-) Zatím jsme při menším průzkumu objevili další dvě brány, prasata naštěstí žádná. Součástí Sviňoparku je i zubří obora, kde chovají i vlky a medvídka mývala. Tu jsme zatím neprozkoumali.

Akce Kulový blesk

Naštěstí jsme se obešli bez paní Jechové, ale i tak doznal náš původní plán jistých kosmetických změn. Směr Brno jsme vyrazili už ve čtvrtek krátce po poledni tak, abychom se pohodlně dostali po sedmé večer k Jitušce a vyzvedli si tu "psí věc", děkujeme:-) Celý zápas s Portugalskem jsme prodrkotali na D1, abychom se závěrečným hvizdem zaparkovali v Krpoli. Jak se později ukázalo, ne zcela šťastně.

Uondán počtem kilometrů a pokročilou noční hodinou, řidič si nevšiml značky pátečního blokového čištění, a tak bylo následující den na programu nejen velké balení, ale i dobrodružná cesta na záchytné parkoviště. Vše však dobře dopadlo a Princezna byla vykoupena ze zajetí, a tak jsme mohli v sobotu i na Čejč i do Klobouček a ve finále v neděli po úspěšném napěchování do nekonečného auta i odjet.

Původně jsme měli klíče od nového bytu přebírat v deset dopoledne, vše bylo ale posunuto na odpoledne, takže se nejprve vyklidil starý byt a pak jsme se se stěhovací údernou jednotkou rovnou přesunuli do upršeného Springe. Kolem páté jsme pak dojatě mávali nekonečnému autíčku na šťastnou cestu domů a nám začaly vyklizovací galeje a hra "Nevíš, v které krabici je...?"

Starý byt byl v úterý vycíděn a ve středu dopoledne slavnostně předán, nová kuchyň objednána, přihlášeny pobyty, Kuba, elektrika, plyn a voda. Jako první jsme zařídili počítačové doupě, neb UŽ ve čtvrtek přifrčel technik z Telecomu a my tak můžeme vesele internetovat. Příští pondělí by měla být kuchyň, a tím pádem i připojená pračka, ale prát růčo v bývalém barelu na granule růžovým zvonem má taky svoje kouzlo.

Odpočítávání

Tak už nám to pomalu začalo - skoro všechny termíny jsou pevně stanovené a my se budeme odsud stěhovat sem. V pondělí 25. června dostaneme klíče od celého prvního patra jednoho domku. Sbohem, sídliště:-)

Akční plán je narýsován následovně: v pátek 22. června odpoledne odjezd směr Brno, celou sobotu balíme brněnské věci, dáváme si oběd a večer jdeme zaslouženě zmrtvolnět do Pohádkové. V neděli přijíždí pan Klobouček a zanechává za sebou menší holobyt a my razíme zpět do Hannoveru. Následující den dostáváme klíče od nového bytu a naše tou dobou již jistě zombie zraky netrpělivě vyhlížejí pana Kloboučka, který za sebou opět zanechává holobyt v Hannoveru a následně plný byt ve Springe.

Úterý je pak věnováno rozlučce se starým bytem, tzn. vyšůrovat, co se dá, a nezapomenout s sebou vzít naše záchodové prkýnko. Vše připraveno ke středečnímu předání klíčů panu domovníkovi. A to nejlepší nakonec! V pátek přichází technik Telecomu zapojit internet. Už teď se směju...

Tři roky

Včera to byly přesně tři roky, co jsme si domů přivezli malého slaďocha...

Grůbě myšilov

Ano, ano, pan Grubby si našel novou zálibu - skok střemhlavý za myší. Zatímco jsme se v neděli hrabali na Thüster Berg, Kuba Kubikula terorizoval místní sluníčka si užívající myší komunitu. Nutno poznamenat, že v lovu nebyl úspěšný, i když jednu málem dostal, protože byla "tlustá a pomalá".

Cestou nahoru na rozhlednu jsme potkali polární výpravu důchodců, někteří účastníci těžko rozdýchávali pohled na Jirku a jeho kraťasy. Pravda, nahoře foukalo a na zpáteční cestě jsme i trochu zmokli, ale nakonec jsme se po čtyřech hodinách opět šťastně shledali s Princeznou u kostela, kde jsme ji zanechali.

Thüster Berg je součástí Dolnosaské vrchoviny a vznikl zvrásněním místního vápence, který zde vytvořil zajímavé útvary. Hlavně na začátku při stoupání od Salzhemmendorfu jsme si šutroví užili až až, navíc cesta vedla kolem bývalého lomu. Mířili jsme na na vrchol Kanstein (441 m n.m.), kde stojí rozhledna Lönsturm a kousek dál retranslační věž čili vysílač:-) Příště prozkoumáme druhou polovinu lesa.

Trasa našeho nedělního výletu je zde.

Pátek třináctého

No ono to vlastně nepatří do pátku, protože se vše odehrálo po půlnoci, ale nechybělo málo. Chvíli poté, co jsme se všichni uložili ke spánku spravedlivých, nám někdo dole zazvonil na zvonek. Asi zase někdo, kdo si spletl patro, spíme dál. Jenže pan Grubby začal poštěkávat a než dostal výchovnou přednášku o zachovávání nočního klidu, přiřítili s velkým halasem hasiči. Nějaké děti venku křičely "Feuer, Feuer", a to s nadšením:-)

Jinak byl celkem klid, venku nebylo nic vidět, jenom se k nám doplazil kouř. Pro jistotu jsme se oblékli, ale když nám žádný fešný Soptík nezabušil na dveře, raději jsme se sami evakuovali před barák. Zde již postávaly hloučky sousedů, ale taky hloučky hasičů a policistů v celkem družném hovoru. A všichni se zájmem pozorovali tři postavičky v plné hasicí výzbroji, které pobíhaly po pavlači v druhém patře. Žádné šlehající plameny, ani valící se dým. Požár byl zřejmě rychle lokalizován a zlikvidován. Světlomety brzo pohasly, hasiči smotali hadice, zbylou vodu vycmrndali na chodník a obecenstvo se vydalo zpátky na kutě. Jeden pán byl zcela bos.

Kubík byl velmi nadšen. Jednak miluje uniformy a jednak v jednom z hloučků byla ONA. Aspoň už vím, proč má poslední dobu tendence vylizovat výtah a proč každé ráno nábožně očichává schody do dalšího patra. Šli jsme zpátky po schodech domů a před námi šla i ONA. Grubby vyvinul značné úsilí, aby se k objektu své vášně dostal a bral schody po dvou, ne-li po třech. Jeho náhle zjevení se v týlu skupinky, která šlapala schody před námi, ocenila jedna z dam takovým ječákem, že jsem měla obavy, že dole postávající policisté přiklušou vyšetřovat vraždu.

Ráno se noční požár trochu osvětlil. Evidentně někdo na pavlači druhého patra zapálil nákupní vozík, tedy něco v něm. S vozíkem to odneslo okno a dveře do jednoho bytu a navíc mají vymalováno. Načerno.

Jak jsme si zaběhali

Kubíček se konečně dočkal! V sobotu ráno jsme ho ještě celého rozespalého naložili do Princezny a tradá směr Hamburg, pak ještě kousek na sever, zabočit doleva a už jsme tam byli. Všude byl samý ridgeback, mocná čtyřkolka, paní se stetoskopem...v tu chvíli se rozeřval motor od navijáku a pan Grubby měl jasno. Pusť mě tam, povidám, pusť mě tam!!

Netrpěl dlouho, startoval totiž jako třetí v pořadí, a to s plným servisem závodníka formule jedna včetně slečny s deštníkem - má maličkost - neboť počasí se rozhodlo naladit do aprílova: poslalo na nás kroupy, sníh a deštík. Našemu ostřílenému borci to bylo však úplně jedno, dal do prvního běhu všechno. Když pak mazácky klopil první zatáčku, výskal místní coursingový guru a rozhodčí v jednom nadšením.

Počasí se posléze umoudřilo, vysvitlo sluníčko, my do sebe soukali snad čtyřiceticentimetrové klobásy z grilu a Kuba spěchal užít si svůj druhý běh. Nějaký diplom za celkové vítězství ho absolutně nezajímal.

Ty máš krysu, huso!

Nene, nevydali jsme se dobýt severní pól, i když to tak ráno s těma třema stupni nad nulou vypadalo, ale v neděli jsme navštívili Hameln, tedy město, kde kdysi řádil Daniel Landa, ehm, Krysař. Raději jsme zmizeli v místním lese. Grubby se pokusil políbit žábu, ta spíš vypadala, že na něj každou chvíli zákeřně zaútočí z vody. Přes pramen Kuttenborn a myslivnu Finkenborn jsme se dostali až na Klütberg, kde se původně nacházela pevnost, dnes tu stojí věž Klütturm s patřičným rozhledem do okolí. Dnešní okruh měl tak 12 km s několika zacházkami, fotky zde.

Hildesheimský les

Jako cíl prvního pořádného jarního výletu jsme zvolili les jižně u Hildesheimu, taková půlhodinka jízdy autem, pokud se ovšem nezamotáte po cestě:-) No pořádný výlet, pro začátek stačí i těch 7,5 kilometru. Páteční počasí bylo fuč i se sluníčkem, docela foukalo a před odjezdem dokonce lilo jako z konve, ale na místě činu zbylo jenom to větřisko.

Cesta od hlavní silnice k parkování byla lemována zelenou plachtou. Jak jsme zjistili, šlo o záchytný pás pro migrující žáby, některým se ale podařilo překážku překonat a poněkud předčasně ukončit své bytí. Po vstupu do lesa nás uvítala ptačí budka, a druhá a třetí...různé tvary i velikosti, po desáté jsme přestali počítat i fotit a raději jsme se soustředili na výstup. Pomyslným cílem byl totiž vrchol Hammberg 306 metrů nad mořem.

Díky Kyrillovi je nahoře pěkný rozhled do okolí. Pak už to byl sešup dolů kolem Röderhofu zpátky k Princezně s malou keško-odbočkou. Úspěšnost geocachingu byla pět kešek ze čtyř plánovaných:-) Celou Tour de Ptačí budka lze najít zde, kompletní fotodokumentaci na rajčeti.

Jaro útočí!

V pátek se teplota nemilosrdně usádlila kolem dvaceti ve stínu, což mělo za následek především veselé hemžení zajíců a důchodců v zahrádkách. Pan Grubby na naší pravidelné odpolední procházce ostentativně zíval a užíval si sluníčka po svém. To ještě netušil, že ho vytáhnu do města vyzvednout pánečka v práci, hodinka pěšky tam, hodinka zpátky.

To ho natolik uondalo, že následující den ani neprotestoval, když se nejelo na výlet - čekalo se na pana pošťáka, který nám doručoval balík. Pro německou poštu je sobota totiž normální pracovní a doručovací den. No a pak se jelo na nákupy - panička nutně potřebovala jarní obutí a taky bylo nutno vyrobit obojek proti klíšťatům, takže se musela sehnat placatka vodky:-)

Jinak se toho tady zatím moc zásadního neděje, jen jsme všichni oslavili narozeniny - letos samé trojky:-) No a na pořádný výlet se jelo v neděli...

Lov na veverku

Políčeno jsme na ni měli už od podzimu, ale každá výprava končila neúspěchem. Holt když geoslepota, tak pořádná:-) V polovině ledna musel autor veverčí domeček trochu posunout, protože hrozilo, že ho rozdrtí vyvrácený a ne zcela spadený strom. To byla naše šance! Ty předchozí souřadnice byly jistě prokleté:-))

V sobotu tedy naše výprava pomalu a jistě stoupala ke kýženému cíli. Veverka se však nechtěla jen tak lehce vzdát, nastalo přímo spiknutí živlů: začalo hustě krutosněžit a lstivě vyfukovat. Grubby nahodil číňana, tzn. zešikmil oči, ušiska pozohýbal v divných úhlech dozadu a nasadil výraz, který se nedá popsat, ale pouze zažít. Kdyby uměl mluvit, možná bychom se dočkali věcí! 

Hrdinou dne se pak stal Jirka, který nakonec veverčákův bungalow slavně objevil. V mrazu nám nejenže přestal fungovat foťák, ale i obě propisky, a tak jsme logovali tužkou. Radost byla veliká. A Grubby? Ten si náladu spravil cestou zpět - přestalo sněžit a kolem stezky se to jen hemžilo myšičkama, za kterýma se s blaženým výrazem vrhal do sněhu. Byly rychlejší:-)

Jazyková studie

A zde jedno vzpomínkové video ještě z Brna:-)

Deisterský hřeben

Tak se zdá, že se sem konečně uráčila přijít zima. V pátek ráno nasněžilo, sníh - tedy aspoň v Hannoveru - sice do soboty zmizel, ale teplota se od okolo nuly vydala přes víkend směrem dolů. A to je nejlepší čas na výlet! Konec protivnému čvachtoblátu!

Výchozím bodem pro nedělní výšlap se stalo opět parkoviště u Lutherheimu ve Springe, tzv. Lesní koutek. Odtud jsme vyfuněli stoupání až na hřeben Deisteru a pokračovali směrem k nejvyššímu bodu zdejšího pohoří, který leží 405 metrů nad mořem a jmenuje se Bröhn. Navzdory mrazivému počasí a lehkému sněžení jsme potkávali více a více výletníků a dokonce i pár cyklistů. Bylo to asi tím, že na nejvyšším vrcholu lze najít i vyhlídkovou věž Annaturm. Ne že by byl zrovna ideální rozhled, ale spíš mám na mysli stejnojmennou hospůdku, která je kromě pondělí denně otevřená:-) My však - tentokrát - pohrdli občerstvením a statečně šlapali dál, pravda, chvílemi to i klouzalo (Jirkův zadek by mohl vyprávět), v serpentýnách začalo vyfukovat, ale nakonec jsme dosáhli mezibodu u fořtovny.

Zde již nastala první krize ("Já myslel, že mi bude ta snídaně stačit"), a tak jsme závěrečný sešup k zaparkované Princezně poněkud zkrátili. Co se nepovedlo, bylo hledání kešek. Bohužel se kolem procházelo tolik mudlů, že čekat na vhodný okamžik k nenápadnému hledání se téměř rovnalo smrti umrznutím. Úspěšně jsme odlovili jen tu poslední, bonsajovou, a po třech hodinách lesního dobrodružství jsme se vydali domů.

První letošní...

... keška! A hned první den nového roku. Vyrazili jsme za město trochu si spravit náladu z předešlých nocí. Taky co byste čekali od Silvestra na sídlišti - nácvik na ohňostroje probíhal už předchozí čtyři dny téměř nepřetržitě a pan Grubby byl z toho poněkud na prášky. Rozhodl se bojovat a mocným štěkotem zaháněl zejména syčící rachejtle, páč ty mu pily krev nejvíce. Poslední noc to již vzdal a odebral se do potupného exilu pod stůl. O to víc si užíval novoroční procházku. Ten božský klid! Ta koupačka! Ano, bylo prvního ledna a Grubby hupsnul při hledání kešule do přítomného vodního toku a s blaženým výrazem brodil. Taky proč ne, když jsme tu měli deset stupňů nad nulou:-)