Lov na veverku

Políčeno jsme na ni měli už od podzimu, ale každá výprava končila neúspěchem. Holt když geoslepota, tak pořádná:-) V polovině ledna musel autor veverčí domeček trochu posunout, protože hrozilo, že ho rozdrtí vyvrácený a ne zcela spadený strom. To byla naše šance! Ty předchozí souřadnice byly jistě prokleté:-))

V sobotu tedy naše výprava pomalu a jistě stoupala ke kýženému cíli. Veverka se však nechtěla jen tak lehce vzdát, nastalo přímo spiknutí živlů: začalo hustě krutosněžit a lstivě vyfukovat. Grubby nahodil číňana, tzn. zešikmil oči, ušiska pozohýbal v divných úhlech dozadu a nasadil výraz, který se nedá popsat, ale pouze zažít. Kdyby uměl mluvit, možná bychom se dočkali věcí! 

Hrdinou dne se pak stal Jirka, který nakonec veverčákův bungalow slavně objevil. V mrazu nám nejenže přestal fungovat foťák, ale i obě propisky, a tak jsme logovali tužkou. Radost byla veliká. A Grubby? Ten si náladu spravil cestou zpět - přestalo sněžit a kolem stezky se to jen hemžilo myšičkama, za kterýma se s blaženým výrazem vrhal do sněhu. Byly rychlejší:-)

Jazyková studie

A zde jedno vzpomínkové video ještě z Brna:-)

Deisterský hřeben

Tak se zdá, že se sem konečně uráčila přijít zima. V pátek ráno nasněžilo, sníh - tedy aspoň v Hannoveru - sice do soboty zmizel, ale teplota se od okolo nuly vydala přes víkend směrem dolů. A to je nejlepší čas na výlet! Konec protivnému čvachtoblátu!

Výchozím bodem pro nedělní výšlap se stalo opět parkoviště u Lutherheimu ve Springe, tzv. Lesní koutek. Odtud jsme vyfuněli stoupání až na hřeben Deisteru a pokračovali směrem k nejvyššímu bodu zdejšího pohoří, který leží 405 metrů nad mořem a jmenuje se Bröhn. Navzdory mrazivému počasí a lehkému sněžení jsme potkávali více a více výletníků a dokonce i pár cyklistů. Bylo to asi tím, že na nejvyšším vrcholu lze najít i vyhlídkovou věž Annaturm. Ne že by byl zrovna ideální rozhled, ale spíš mám na mysli stejnojmennou hospůdku, která je kromě pondělí denně otevřená:-) My však - tentokrát - pohrdli občerstvením a statečně šlapali dál, pravda, chvílemi to i klouzalo (Jirkův zadek by mohl vyprávět), v serpentýnách začalo vyfukovat, ale nakonec jsme dosáhli mezibodu u fořtovny.

Zde již nastala první krize ("Já myslel, že mi bude ta snídaně stačit"), a tak jsme závěrečný sešup k zaparkované Princezně poněkud zkrátili. Co se nepovedlo, bylo hledání kešek. Bohužel se kolem procházelo tolik mudlů, že čekat na vhodný okamžik k nenápadnému hledání se téměř rovnalo smrti umrznutím. Úspěšně jsme odlovili jen tu poslední, bonsajovou, a po třech hodinách lesního dobrodružství jsme se vydali domů.

První letošní...

... keška! A hned první den nového roku. Vyrazili jsme za město trochu si spravit náladu z předešlých nocí. Taky co byste čekali od Silvestra na sídlišti - nácvik na ohňostroje probíhal už předchozí čtyři dny téměř nepřetržitě a pan Grubby byl z toho poněkud na prášky. Rozhodl se bojovat a mocným štěkotem zaháněl zejména syčící rachejtle, páč ty mu pily krev nejvíce. Poslední noc to již vzdal a odebral se do potupného exilu pod stůl. O to víc si užíval novoroční procházku. Ten božský klid! Ta koupačka! Ano, bylo prvního ledna a Grubby hupsnul při hledání kešule do přítomného vodního toku a s blaženým výrazem brodil. Taky proč ne, když jsme tu měli deset stupňů nad nulou:-)

Víkend v Kasselu

Kassel leží asi 170 km na jih od Hannoveru. To je vše, co jsme se přes víkend dověděli:-) No dobrá, ještě mají výstaviště hned u sjezdu z dálnice a parkování zdarma, což bylo velmi sympatické (většinou člověk vysolí za odložení auta tak pět euro). Ano, tušíte správně, pan Grubby strávil celý víkend výstavně. A co si odnesl? Jedno druhé místo, čtyři kusy držko-masového mixu a na první pohled hrůzostrašný zážitek v podobě pobytu v lůžkové kleci.

My jsme také neodcházeli s prázdnou - ulovili jsme kešku, v žaludku nás příjemně hřál mega obří karibuřt a především jsme si užili den bez nutného usměrňování Kubíka, toho jsme totiž šoupli do klece, které dali pořadatelé v halách k dispozici, a byl božský klid. Hádě spalo pokojně stočené na své dece a nemuselo jako obvykle řešit, že tadleta fenečka strašně zajímavě voní a tendleten pejsek se evidentně chce kamarádit (čili čti: vojedu je všecky). Kouzlo bezpečně odloženého dítěte jsme bohužel objevili až v neděli, ale i sobota stála za to. Teda až na to ranní vstávání o půl šesté.

Po stopách trollů

Tak zatímco ve Ždánickém lese momentálně řádí draci, my tu máme v Deisteru trolly. Tedy teď už jich moc není, dřív tu kutávali zlato a to pak pašovali zpět do své vlasti, do Norska, jenže zlato došlo a v Deisteru zůstalo jen pár trollů, kteří svědomitě hlídají poklady, co v lese poschovávali. No a na ty poklady si samozřejmě brousíme zuby. Musíme ale opatrně, páč nic nevytočí jinak celkem mírumilovného čtyřprsťáka s bambuloidním nosem a rozcuchanými vlasy víc, než když člověk dělá bordel v lese nebo nedejbože mu šáhne na poklad.

Vzhledem k tomu, že se v lese snažíme chovat slušně a na poklady se chceme jen kouknout - no dobře, tak si i jen tak trošičku šáhnout - rozhodli jsme se to risknout a dnes jsme pilně sbírali jednotlivé indície, které by nás měly ve finále zavést ke čtyřem pokladům. Všechny překážky jsme zdárně překonali a získali jsme tak čtyři mapy k pokladům. Hlavní výprava za poklady nás čeká příště.

Maschsee

Maschsee představuje se svými 78 hektary (takový třetinový Prýgl, ale bez sinic) největší vodní plochu v Hannoveru. Je to uměle vytvořené jezero, na délku má 2,4 km, šířka dosahuje od 180 až k 530 metrům. Jak uvádí Wikipedia, je to velmi oblíbená příměstská rekreační oblast – leží prakticky nedaleko centra, v jižní části města. Jméno jezera je odvozeno od slova Marsch (český ekvivalent by měl znít marše), které označuje v severním Německu úrodnou oblast tvořenou naplavenou půdou.

Oblast, ve které bylo jezero vybudováno, původně pravidelně zjara zaplavovala řeka Leine a její přítok Ihme. Jak už to tak bývá, místní obyvatelé nebyli ze záplav zrovna nadšení, vytvoření jezera během třicátých let minulého století mělo pomoci jarní nadílku vody regulovat. Od roku 1986, tedy od 50. výročí stavby, se v Hannoveru v létě každoročně odehrává třítýdenní slavnost Maschseefest, to jsme letos prošvihli.

Západní část jezera je taková víc přírodnější, parková, východní je spíš zase klasická městská promenáda, okolo jezera se dá každopádně chodit na procházku, běhat, jezdit na inline-bruslích, na kole nebo koloběžce, aniž by si pěší a nepěší navzájem překáželi, každý má svoji „dráhu“. Běhači mají dokonce svou šestikilometrovou dráhu přesně vyměřenou a každých 500 metrů je označeno milníkem. Relaxovat se dá i na samotném jezeře, nejen kolem něj. V létě jezdí na jezeře výletní lodě, usilovně se tady vesluje a plachtí, a to i závodně, dokonce tu každý rok bývají evropské závody dračích lodí. K plavání je tu v jižní části plovárna a v zimě se dá na Maschsee i bruslit – pokud je vrstva ledu minimálně 13 centimetrů, vyvěsí město vlajku a hurá na led.

Kolem jezera je i dost zajímavých uměleckých děl, hlavně na jeho východním nábřeží u promenády viz fotky, další na rajčeti.