Ne, nejedná se o hannoverskou variaci na počítání oveček před spaním. Právě naopak, jde spíše o záležitost adrenalinovou. Ač bydlíme na sídlišti, v těsném sousedství se nachází zahrádkářská kolonie, oddělená od poměrně frekventovaných okolních silnic živým plotem a širokým travnatým pásem s případným křovím. Pak následuje cesta pro pěší a cyklisty, další pruh trávy a teprve potom jezdí auta. U sídliště je navíc parčík. Prostě zeleň, zeleň, zeleň.
Hlavně z toho parčíku jsem byla nadšená, ideální na ranní venčení. Sice je obklopený kolem dokola houštím, ale co, případná podezřelá individua jistě odradí Grubby. Brzy se ukázalo, že se v křoví neskrývají úchyláci, ale bydlí tam zajíci. Hodně zajíců. A ráno pobíhají družně v parku po paloučkách. A postrádají naprosto pud sebezáchovy, však ten hodný pejsek je nechá na pokoji, když poodběhnou pár metrů dál, že...
Po prvním týdnu jsem vzdala parčík a chodíme ráno na druhou stranu kolem zahrádek. Tam je sice populace mrkvožroutů také početná, ale alespoň se zdržují v prostoru zahrádek, popřípadě v křoví. Občas sice nějaký ten jedinec přeběhne laškovně přes cestu, ale zatím jsem to ustála i bez vykloubeného ramene. Grubby pomalu uznal, že si s ním ušáci hrát na honěnou nebudou, tak se aspoň s láskou věnuje jejich počítání...
a kolik jich napočítal Kubík?
OdpovědětVymazatnetuším, on se občas tváří, že neumí do pěti napočítat:-) takže asi MOC!
OdpovědětVymazat