Po stopách trollů

Tak zatímco ve Ždánickém lese momentálně řádí draci, my tu máme v Deisteru trolly. Tedy teď už jich moc není, dřív tu kutávali zlato a to pak pašovali zpět do své vlasti, do Norska, jenže zlato došlo a v Deisteru zůstalo jen pár trollů, kteří svědomitě hlídají poklady, co v lese poschovávali. No a na ty poklady si samozřejmě brousíme zuby. Musíme ale opatrně, páč nic nevytočí jinak celkem mírumilovného čtyřprsťáka s bambuloidním nosem a rozcuchanými vlasy víc, než když člověk dělá bordel v lese nebo nedejbože mu šáhne na poklad.

Vzhledem k tomu, že se v lese snažíme chovat slušně a na poklady se chceme jen kouknout - no dobře, tak si i jen tak trošičku šáhnout - rozhodli jsme se to risknout a dnes jsme pilně sbírali jednotlivé indície, které by nás měly ve finále zavést ke čtyřem pokladům. Všechny překážky jsme zdárně překonali a získali jsme tak čtyři mapy k pokladům. Hlavní výprava za poklady nás čeká příště.

Maschsee

Maschsee představuje se svými 78 hektary (takový třetinový Prýgl, ale bez sinic) největší vodní plochu v Hannoveru. Je to uměle vytvořené jezero, na délku má 2,4 km, šířka dosahuje od 180 až k 530 metrům. Jak uvádí Wikipedia, je to velmi oblíbená příměstská rekreační oblast – leží prakticky nedaleko centra, v jižní části města. Jméno jezera je odvozeno od slova Marsch (český ekvivalent by měl znít marše), které označuje v severním Německu úrodnou oblast tvořenou naplavenou půdou.

Oblast, ve které bylo jezero vybudováno, původně pravidelně zjara zaplavovala řeka Leine a její přítok Ihme. Jak už to tak bývá, místní obyvatelé nebyli ze záplav zrovna nadšení, vytvoření jezera během třicátých let minulého století mělo pomoci jarní nadílku vody regulovat. Od roku 1986, tedy od 50. výročí stavby, se v Hannoveru v létě každoročně odehrává třítýdenní slavnost Maschseefest, to jsme letos prošvihli.

Západní část jezera je taková víc přírodnější, parková, východní je spíš zase klasická městská promenáda, okolo jezera se dá každopádně chodit na procházku, běhat, jezdit na inline-bruslích, na kole nebo koloběžce, aniž by si pěší a nepěší navzájem překáželi, každý má svoji „dráhu“. Běhači mají dokonce svou šestikilometrovou dráhu přesně vyměřenou a každých 500 metrů je označeno milníkem. Relaxovat se dá i na samotném jezeře, nejen kolem něj. V létě jezdí na jezeře výletní lodě, usilovně se tady vesluje a plachtí, a to i závodně, dokonce tu každý rok bývají evropské závody dračích lodí. K plavání je tu v jižní části plovárna a v zimě se dá na Maschsee i bruslit – pokud je vrstva ledu minimálně 13 centimetrů, vyvěsí město vlajku a hurá na led.

Kolem jezera je i dost zajímavých uměleckých děl, hlavně na jeho východním nábřeží u promenády viz fotky, další na rajčeti.

Víkendová

Tak už začíná přituhovat, celý týden mlhavo, teplota padá - dneska dokonce po ránu zívala pod nulou. Naštěstí si slunko ještě umí probojovat cestu, nicméně já už upgradovala na zimní výbavu včetně pohlavní pokrývky, Jirka stále nedá dopustit na kamíkovskou mikinu, přes kterou jen ležérně nosí bundu.

Je to nevídané, ale i přes víkend jsme dokázali opustit Tamriel (kočičkááá, lvl 12) a podniknout dvě výpravy. V sobotu jsme udělali okruh kolem jezera Maschsee, pár bláznů tu ještě jezdilo na skifu. Jinak je to dost profláklá procházková destinace v Hannoveru, takže se zde zuřivě korzovalo, joggingovalo (to je ale divné slovo :-) ), cyklistikovalo a bruslilo na in-linech. V půlce cesty mi bohužel odešly baterky a navíc se setmělo, příště napravíme - kolem jezera je totiž dost zajímavých soch a vůbec uměleckých děl a budov jako třá muzea nebo fotbalová AWD-Arena.

A v neděli už tradičně Deister, vyzkoušeli jsme nový okruh, tzv. Powerline u Springe. Dneska jsme šli zkrácenou trasu, určitě se sem ještě vrátíme (a to nejen kvůli keškám, však kačerů tu bylo požehnaně).

Mlha

O víkendech podnikáme větší výlety především v neděli. I na tuhle jsem naplánovala výpravu do Deisteru, kde jsme měli nějaké ty keškovní restíky. Zatímco v sobotu ráno Jirka čile vstal brzo a jel spravit Princezně zimní obutí, v neděli už to tak slavně nevypadalo - všude se válela hnusně nevlídná mlha. Já však trvala na svém.

Nálada na bodě mrazu, mlhy. Princezna odmítala používat stěrače. V rádiu Franzi jásala, jak je v Dolním Sasku krásný slunečný den a my jeli zachmuřeně mlhou. Když jsme přijížděli do Springe, mlha zmizela a slunko pralo ostošest. A v lese? Jedním slovem paráda. Jirka zalitoval, že si nevzal své tříčtvrteční kalhoty.

Prošli jsme náš oblíbený okruh a s nadšením lovili kešky, které nám chyběly do série. A že to byly schovky vydařené, prostě takové, u kterých - když je objevíte - nasadíte takový malý přiblblý úsměv a řeknete "Jéééé".

Další fotky máme tady.

Počítání zajíčků

Ne, nejedná se o hannoverskou variaci na počítání oveček před spaním. Právě naopak, jde spíše o záležitost adrenalinovou. Ač bydlíme na sídlišti, v těsném sousedství se nachází zahrádkářská kolonie, oddělená od poměrně frekventovaných okolních silnic živým plotem a širokým travnatým pásem s případným křovím. Pak následuje cesta pro pěší a cyklisty, další pruh trávy a teprve potom jezdí auta. U sídliště je navíc parčík. Prostě zeleň, zeleň, zeleň.

Hlavně z toho parčíku jsem byla nadšená, ideální na ranní venčení. Sice je obklopený kolem dokola houštím, ale co, případná podezřelá individua jistě odradí Grubby. Brzy se ukázalo, že se v křoví neskrývají úchyláci, ale bydlí tam zajíci. Hodně zajíců. A ráno pobíhají družně v parku po paloučkách. A postrádají naprosto pud sebezáchovy, však ten hodný pejsek je nechá na pokoji, když poodběhnou pár metrů dál, že...

Po prvním týdnu jsem vzdala parčík a chodíme ráno na druhou stranu kolem zahrádek. Tam je sice populace mrkvožroutů také početná, ale alespoň se zdržují v prostoru zahrádek, popřípadě v křoví. Občas sice nějaký ten jedinec přeběhne laškovně přes cestu, ale zatím jsem to ustála i bez vykloubeného ramene. Grubby pomalu uznal, že si s ním ušáci hrát na honěnou nebudou, tak se aspoň s láskou věnuje jejich počítání...