Hildesheimský les

Jako cíl prvního pořádného jarního výletu jsme zvolili les jižně u Hildesheimu, taková půlhodinka jízdy autem, pokud se ovšem nezamotáte po cestě:-) No pořádný výlet, pro začátek stačí i těch 7,5 kilometru. Páteční počasí bylo fuč i se sluníčkem, docela foukalo a před odjezdem dokonce lilo jako z konve, ale na místě činu zbylo jenom to větřisko.

Cesta od hlavní silnice k parkování byla lemována zelenou plachtou. Jak jsme zjistili, šlo o záchytný pás pro migrující žáby, některým se ale podařilo překážku překonat a poněkud předčasně ukončit své bytí. Po vstupu do lesa nás uvítala ptačí budka, a druhá a třetí...různé tvary i velikosti, po desáté jsme přestali počítat i fotit a raději jsme se soustředili na výstup. Pomyslným cílem byl totiž vrchol Hammberg 306 metrů nad mořem.

Díky Kyrillovi je nahoře pěkný rozhled do okolí. Pak už to byl sešup dolů kolem Röderhofu zpátky k Princezně s malou keško-odbočkou. Úspěšnost geocachingu byla pět kešek ze čtyř plánovaných:-) Celou Tour de Ptačí budka lze najít zde, kompletní fotodokumentaci na rajčeti.

Jaro útočí!

V pátek se teplota nemilosrdně usádlila kolem dvaceti ve stínu, což mělo za následek především veselé hemžení zajíců a důchodců v zahrádkách. Pan Grubby na naší pravidelné odpolední procházce ostentativně zíval a užíval si sluníčka po svém. To ještě netušil, že ho vytáhnu do města vyzvednout pánečka v práci, hodinka pěšky tam, hodinka zpátky.

To ho natolik uondalo, že následující den ani neprotestoval, když se nejelo na výlet - čekalo se na pana pošťáka, který nám doručoval balík. Pro německou poštu je sobota totiž normální pracovní a doručovací den. No a pak se jelo na nákupy - panička nutně potřebovala jarní obutí a taky bylo nutno vyrobit obojek proti klíšťatům, takže se musela sehnat placatka vodky:-)

Jinak se toho tady zatím moc zásadního neděje, jen jsme všichni oslavili narozeniny - letos samé trojky:-) No a na pořádný výlet se jelo v neděli...

Lov na veverku

Políčeno jsme na ni měli už od podzimu, ale každá výprava končila neúspěchem. Holt když geoslepota, tak pořádná:-) V polovině ledna musel autor veverčí domeček trochu posunout, protože hrozilo, že ho rozdrtí vyvrácený a ne zcela spadený strom. To byla naše šance! Ty předchozí souřadnice byly jistě prokleté:-))

V sobotu tedy naše výprava pomalu a jistě stoupala ke kýženému cíli. Veverka se však nechtěla jen tak lehce vzdát, nastalo přímo spiknutí živlů: začalo hustě krutosněžit a lstivě vyfukovat. Grubby nahodil číňana, tzn. zešikmil oči, ušiska pozohýbal v divných úhlech dozadu a nasadil výraz, který se nedá popsat, ale pouze zažít. Kdyby uměl mluvit, možná bychom se dočkali věcí! 

Hrdinou dne se pak stal Jirka, který nakonec veverčákův bungalow slavně objevil. V mrazu nám nejenže přestal fungovat foťák, ale i obě propisky, a tak jsme logovali tužkou. Radost byla veliká. A Grubby? Ten si náladu spravil cestou zpět - přestalo sněžit a kolem stezky se to jen hemžilo myšičkama, za kterýma se s blaženým výrazem vrhal do sněhu. Byly rychlejší:-)

Jazyková studie

A zde jedno vzpomínkové video ještě z Brna:-)

Deisterský hřeben

Tak se zdá, že se sem konečně uráčila přijít zima. V pátek ráno nasněžilo, sníh - tedy aspoň v Hannoveru - sice do soboty zmizel, ale teplota se od okolo nuly vydala přes víkend směrem dolů. A to je nejlepší čas na výlet! Konec protivnému čvachtoblátu!

Výchozím bodem pro nedělní výšlap se stalo opět parkoviště u Lutherheimu ve Springe, tzv. Lesní koutek. Odtud jsme vyfuněli stoupání až na hřeben Deisteru a pokračovali směrem k nejvyššímu bodu zdejšího pohoří, který leží 405 metrů nad mořem a jmenuje se Bröhn. Navzdory mrazivému počasí a lehkému sněžení jsme potkávali více a více výletníků a dokonce i pár cyklistů. Bylo to asi tím, že na nejvyšším vrcholu lze najít i vyhlídkovou věž Annaturm. Ne že by byl zrovna ideální rozhled, ale spíš mám na mysli stejnojmennou hospůdku, která je kromě pondělí denně otevřená:-) My však - tentokrát - pohrdli občerstvením a statečně šlapali dál, pravda, chvílemi to i klouzalo (Jirkův zadek by mohl vyprávět), v serpentýnách začalo vyfukovat, ale nakonec jsme dosáhli mezibodu u fořtovny.

Zde již nastala první krize ("Já myslel, že mi bude ta snídaně stačit"), a tak jsme závěrečný sešup k zaparkované Princezně poněkud zkrátili. Co se nepovedlo, bylo hledání kešek. Bohužel se kolem procházelo tolik mudlů, že čekat na vhodný okamžik k nenápadnému hledání se téměř rovnalo smrti umrznutím. Úspěšně jsme odlovili jen tu poslední, bonsajovou, a po třech hodinách lesního dobrodružství jsme se vydali domů.

První letošní...

... keška! A hned první den nového roku. Vyrazili jsme za město trochu si spravit náladu z předešlých nocí. Taky co byste čekali od Silvestra na sídlišti - nácvik na ohňostroje probíhal už předchozí čtyři dny téměř nepřetržitě a pan Grubby byl z toho poněkud na prášky. Rozhodl se bojovat a mocným štěkotem zaháněl zejména syčící rachejtle, páč ty mu pily krev nejvíce. Poslední noc to již vzdal a odebral se do potupného exilu pod stůl. O to víc si užíval novoroční procházku. Ten božský klid! Ta koupačka! Ano, bylo prvního ledna a Grubby hupsnul při hledání kešule do přítomného vodního toku a s blaženým výrazem brodil. Taky proč ne, když jsme tu měli deset stupňů nad nulou:-)

Víkend v Kasselu

Kassel leží asi 170 km na jih od Hannoveru. To je vše, co jsme se přes víkend dověděli:-) No dobrá, ještě mají výstaviště hned u sjezdu z dálnice a parkování zdarma, což bylo velmi sympatické (většinou člověk vysolí za odložení auta tak pět euro). Ano, tušíte správně, pan Grubby strávil celý víkend výstavně. A co si odnesl? Jedno druhé místo, čtyři kusy držko-masového mixu a na první pohled hrůzostrašný zážitek v podobě pobytu v lůžkové kleci.

My jsme také neodcházeli s prázdnou - ulovili jsme kešku, v žaludku nás příjemně hřál mega obří karibuřt a především jsme si užili den bez nutného usměrňování Kubíka, toho jsme totiž šoupli do klece, které dali pořadatelé v halách k dispozici, a byl božský klid. Hádě spalo pokojně stočené na své dece a nemuselo jako obvykle řešit, že tadleta fenečka strašně zajímavě voní a tendleten pejsek se evidentně chce kamarádit (čili čti: vojedu je všecky). Kouzlo bezpečně odloženého dítěte jsme bohužel objevili až v neděli, ale i sobota stála za to. Teda až na to ranní vstávání o půl šesté.